Učitelka? Nikdy! To byla slova, která mi vyskočila před mnoha lety, když jsem viděla třídu s pedagogickým doprovodem jdoucí po chodníku. Nakonec toho víme málo o tom, kam se vydáme…

Dítětem jsem prvně byla, pak děti hlídala, potom s nimi ve školách povídala o svých zážitcích a zkušenostech z cest po světě a provázela je kroužky – a nakonec jim byla tři roky třídní průvodkyní vždy v tandemu na druhém stupni ZŠ. Věnovala jsem se především oblasti českého jazyka a projektové výuky.

Před vstupem do školství jsem se pohybovala na půdě neformálního vzdělávání – pracovala jsem jako koordinátorka dobrovolníků v neziskové organizaci Lepší vyhlídky a také lektorovala několik programů pro školní skupiny, např. adaptační kurzy.

Působila jsem v různorodých týmech projektů Erasmus+ v rámci Evropy, které byly zaměřeny například na nenásilnou komunikaci, a pracovala jako produkční či organizační asistentka několika českých lektorů.

V Be Open vstupuji mimo jiné i do družiny, která nabízí zase jinou úroveň vztahu s dětmi než v běžných hodinách. Baví mě procházet všemi různými kontexty bytí s dětmi a vnímat, co jednotlivá prostředí nabízejí a v čem nás naopak limitují.

Jako dítě jsem ve finále chtěla jediné – být za všech okolností přijata. A do toho se samozřejmě cítit v bezpečí. Tyto věty provází mě – a já si přeji s nimi zase dál provázet děti. S tím, že stejně jako u sebe ani já neznám dopředu jejich cestu.

Kromě jiného je jedním z mých světů svět hudby, kde jsem součástí několika hudebních projektů, ve kterých hraji na housle a zpívám. A třeba taky narazíte v sauně na saunovací čepice na míru, které vyrábím.

V přístupu nejen k dětem mi je oporou například adlerovská individuální psychologie (Alfred Adler), socionika nebo biosyntéza, v nichž jsem absolvovala několik kurzů.